Tuten, moje zkušensot je taková, že děcko s hlubším a dlouhodobým problémem, který ho pochipitelně ovlivňuj, o tom problému vlastně ndeví, prootže ten probléom je tak dávný a tak chronický, že si ho neuvědomuje
dfalší problém je ,že za některý problém se děcko stydí, stydí se za svou slabost, že neumí třeba řešit šikanu, to je běžný a je to znatelný už v předškolním věku, takže děcko hraje, stylizuje se, a to i před tou psycholožkou, syn třeba tvrdí v ppp, že má ve škole hodně kamarádů, přitom to není pravda, jenže on to řekne tak přesvědčivě, že mu to uvěřili - k čemu je taková informace? on tak něco chce, že to tvrdí velice živě
stejně tak děcko málokdy přizná, že problémem jsou vztahy rodičů, třeba si i myslí, že ono je tím viníkem, takže to zase nebude nikjak před moc odhrývat

a pokud je to věc nová, kterou si uvědomuje, pak to není dlouhodobý problém, ej to spíš výkyv, který rodiče postřehnou a můžu to řešit hned, ale dlouhodobou věc z děcka nikdo nevytáhne a nemá smysk, aby děcko bylo u psychologa spolu s rodiči, aspoň ne v začátku, spolu s rodiči ať tam je, pokud je to něco, co si samo uvědomuje, tyu novou věc, která ho teď vychýlila, jenže ony děti reagují i v 7 letech na to, že se rodiče rozvedli, když jim byly 2 a o tom fakt nedokážou mluvit ani si to uvědomit, takže to nejsou schopný řešit