možná mám smůlu na neschopnou psycholožku, ale to podstatný z kluka nevytáhla, ani to totiž nejde, on si to nepamatuje

takže když s ním mluvila, popsala ho pak stejně, jako jsem jí ho popsala já, co jí on řekl, to jsme já pak upravovala na prvou míru, jako třeba že nemá kamarády, přtestože tvrdí, že jich má hodně
u dalšího syna zase že ve škole opravdu není spokojený a počítáme každý den, kdy tam ještě musí - a on tvrdil, že je všechno v pohodě

ta psyucholožka ale špatná opravdu není, zkušensotí má dost, jenže ty děcka někdy fakt neví, co je tím problémem, probloím tam maskují, nechtějí o něm mluvit, hlídají se, nedokážou popsat...
takže si myslím, že třeba není špatný, aby mluvila chvilku s děckem, ale spíš poznat heho reakce a pak hlavně s rodiči