Strašně moc záleží na situaci.... nesnáším takové to násilné dělení, kdy dítě je nuceno dělit se vždy o všechno. Na příkladu z diskuze - jestli si chlapeček koupil bonbony za své a nebyly součástí oslavy (například dárek pro oslavence), tak nevím proč by se měl dělit - na druhou stranu v téhle situaci nebylo fér to ostatním ukazovat - a vybírat si, komu nabídne a komu ne...

S tím násilným dělením mám na mysli třeba to, že jsme přišli na hřiště, syn (cca dvouletý) měl tatrovku... starší chlapeček, jehož maminka seděla na lavičce a telefonovala, trval na tom, že se syn s ním musí dělit a musí mu tatrovku půjčit. Tak jsem chlapečka ujistila, že nemusí - a že teda má možnost počkat, jestli to syna přestane bavit a půjčit si jí potom, nebo ať mu na výměnu nabídne nějakou svojí hračku (žádnou neměl) - ale prostě nevyrvu svému batoleti hračku, kterou jsme vlekli na hřiště, aby si mnohem starší dítě, které si nic nepřineslo, mělo s čím hrát... (syn nebyl ve věku, kdy by si dokázal hrát s někým, nebyl ani ve věku, kdy by se dokázal s někým domluvit na nějaké hře).
Podobně jsme měli zavedeno, že oslavenec (mluvím o batolatech, maximálně předškolácích) si může se dárky hrát první - narozeniny nejsou přeci o tom, že oslavenec brečí v koutě zatímco ostatní si hrají s JEHO hračkami (pak třeba kolem těch čtyř pěti let už jsou děti schopné si hrát společně). Zrovna tak má oslavenec právo odložit si bonboniéru na později a sníst si jí sám nebo s nejbližší rodinou a ne jí hned na místě rozdat... Nebo jak někdo uváděl se školním výletem - nejspíš má dítě bonbonů omezené množství a ani nemůže nabídnout celé třídě - tak nabídne jen tomu, s kým sedí v autobuse.... to z něj přeci nedělá sobce....