Taky mám takového syna. Ale když si vzpomenu na sebe, lepší to nebylo. Jedna dobrá kamarádka, jedna ve škole a pak pár na blbnutí na ulici. Narozeninové oslavy jsme naštěstí nedělali. Letos jsem to zkoušela se synem a přišel jeden kluk . Jako matka se s tím musíš smířit. Jednou se to zlomí. Kluk musí počkat do přechodu na jinou školu. Tam to může být úplně jiné. U mě se to naprosto převrátila přechodem na nástavbu po gymnáziu. Ale když se podívám na všechno zpětně, tak zjišťuji, že jsem měla kamarády i na základce, na gymplu hodně, ale člověk si to tak nějak neuvědomoval. A s klidem mohu říct, že jsem o nic nepřišla. Daleko důležitější je to jak se člověk na prahu dospělosti, jak si "zařídí" svůj dospělý život tak, aby byl spokojený.