Milé maminky,
protože se začíná v této rubrice shromažďovat až příliš negativních dopisů o Apolináři, rozhodla jsem se také napsat svoji zkušenost s touto porodnicí. Já, manžel a určitě i naše dcera Anička jsme byli přímo nadšeni s péčí, kterou nám zde všichni věnovali. A to nejen sestry, porodní asistentky a lékaři, ale třeba také uklízečky či paní roznášející jídlo na odd. šestinedělí.
S manželem - jenž se mnou prožíval celé těhotenství včetně porodu - jsme dlouho váhali, kam jít rodit. O Apolináři jsme slyšeli ledacos. Stanovili jsme si jako hlavní kritéria 1/aby byl dobře proveden porod, 2/aby byla v případě komplikací zajištěna kvalitní péče o dítě i o mne. Tak jsme nakonec přeci jenom zvolili osvědčeného Apolináře. A nelitovali jsme, naopak - naše očekávání byla nejen splněna, ale dokonce překonána. Kromě odborné péče jsme se setkali i s milým, "lidským" přístupem. Díky kurzům pro nastávající maminky a tatínky a exkurzi po porodních sálech, které tato porodnice pořádá, jsem věděla, co mne čeká. Navíc nikdy nebylo problémem se zeptat či požádat o pomoc, radu (na porodním sále i na odd. šestinedělí).
Samotný porod proběhl moc dobře. Všichni se mi snažili během 9 hodin strávených na "hekárně" a porodním sále maximálně pomoci. Klystýr i holení (to už teď dělají opravdu velmi decentně, jenom v oblasti hráze) jsem absolvovala - a ráda, cítila jsem se pak daleko lépe. Požádala jsem o epidurál, ale bohužel v mém případě se nepodařil, takže mi nabídli pro úlevu "náhradní řešení" - injekci na zmírnění bolestí. Nástřih byl proveden tak, že jsem o něm ani nevěděla a za 14 dnů po porodu jsem se cítila naprosto fit.
A co se týká péče o miminko - s tou jsme byli rovněž spokojeni. Ihned po porodu mi ho ukázali, poté ho za přítomnosti manžela ošetřili, znovu mi ho přinesli a přiložili k prsu (úspěšně!). Po prvním seznámení a pochování miminko odnesli, aby se zahřálo a zotavilo po porodu stejně jako já. Dětská sestra mi vysvětlil kam a proč ho odnášejí - a mne nenapadlo pochybovat či považovat to za něco špatného. Miminka se k maminkám vracejí nastálo v okamžiku, kdy se jim i maminkám dobře daří (tj. zhruba za šest hodin). Co jsem měla možnost vidět, většina matek si skutečně potřebuje po porodu odpočinout. První společné okamžiky je potřeba zažívat v pohodě, kdy už je člověku lépe a je schopen se o dítě dobře postarat. Takže žádný "porodnický diktát", ale - dle mého názoru - nezbytná nutnost.
Na odd. šestinedělí jsem pak měla šanci se naučit základní péči o miminko. Sestry nám vždy poprvé předvedly co a jak, pomáhaly nám i s kojením. Když jsme my, maminky, potřebovaly pomoc či radu, stačilo se zeptat či poprosit... A krásně se všichni (sestry, lékaři, pomocný personál) k miminkům chovali, oslovovali je jmény, nepovažovali je za žádné anonymní "kusy".
Pokud mi něco na Apolináři vadilo, respektive co by chtělo zlepšit - 1/je škoda, že tatínci nemohou být s maminkami od prvního okamžiku přijetí na porodní sál, protože zvláště v první době porodní mi manžel hodně chyběl a tehdy bych nejvíce potřebovala jeho pomoc; 2/vzhledem k velkému zájmu a malému množství nadstandardních pokojů jsem ležela na "obyčejném" pokoji (tj. tři lůžka), kam nemohou volně chodit návštěvy, takže kontakt dítěte s otcem byl v porodnici dost omezen - krátké návštěvy se uskutečňovaly na chodbě před porodním sálem.
Na porod u Apolináře moc ráda vzpomínám, byl to pro mne úžasný zážitek. Pokud budeme mít ještě další dítě (Aničku jsem rodila ve 33 letech), půjdu ráda rodit opět sem.
A jestli mohu nastávajícím maminkám něco doporučit: rozhodně je výborné absolvovat předporodní kurzy pro maminky a tatínky (jednak profylaxi u Apolináře, navíc výborné kurzy pro těhulky vede ve studiu Barbora v Maiselově ulici dr. Čábelová), získat co nejvíce kvalitních informací o porodu (např. moc dobrá je kniha P.Simkinové Partner u porodu) i o porodnici (u Apolináře se každý pátek v 11:00 koná exkurze po porodních sálech). A nebojte se Apolináře - je to skutečně špičková klinika.

Zdraví a palce miminkám i maminkám drží
Sára