Velmi jsem si oddychla, když mé děti začaly chodit za zábavou samy a odpadla moje povinnost účastnit se všelijakých dětských představení. Protože z bezohledných rodičů jsem šílela. Dětské divadýlko, to bývalo pravidelné utrpení. Děti příliš malé, aby chápaly děj, nikdo se jim nevěnoval, jen měly plné ruce jídla a pití, s nímž šustily, překáželo jim, překážely jim pak obaly, vrtěly se, odbíhaly, mluvily ... A nikdo jim nevysvětlil, že nesedí doma u televize, že by se měly chovat trochu jinak. Takže věřím, že na dětském představení se může dít naprosto cokoliv a rodičům to není trapné. Někteří lidé holt jsou ignoranti.