Děkuju. Já jsem fakt nechtěla, aby to vyznělo tak - Co si stěžuješ, koukni na mě, co mám říkat já. A doufám, že se tak ani nestalo. Spíš jsem tě chtěla povzbudit. Musíme bojovat a věřit, že zas bude líp.
A jestli ti to pomůže, věř mi, že já byla v životě dost velký negativista. Utápěla jsem se v tom a nevěděla, co si počít. Věřím, že mi Bůh seslal tuhle nemoc, protože už se na mě nemohl dívat. že je to moje lekce, kterou jsem v životě nepochopila. Neuměla jsem si vážit maličkostí, užívat každého dne a radovat se z toho, co se povedlo. Spíš jsem si vždy všímala na sobě toho, co se mi nepovedlo, co je na mě špatného, co jsem nezvládla. A teď jsem se strašně moc poučila. Říkám si, že když nejde o život, jde o hov.. a už se těm prkotinám kolem sebe směju. Neříkám, že mě to nikdy nepřepadne (viz včera), ale to mentální nastavení se prostě fakt změnilo. A nikomu nepřeju, aby muselo přijít až tohle, aby si to uvědomil. Jasně, že každý z nás ví, že nejdůležitější je zdraví a rodina a bla bla bla.. Ale kdo z nás se podle toho skutečně chová? Kdo z nás kolikrát neodehnal děti, když mu něco povídaly, s tím, že teď nemá čas.. že musí tohle a tamto. Nešel k doktorovi, protože mu sice bylo blbě, ale stejně tak mu bylo hloupé chybět v práci. Nevnímal signály, které mu dalo okolí a nebo jeho vlastní tělo. No a jednoho dne se prostě stalo, že se musel ten nekonečný kolotoč zastavit. U mě tímhle. A děkuju za tu lekci. Jsem teď šťastnější, než jsem kdy v životě byla. Zní to strašně, já vím, ale těžko se to vysvětluje.
Vydrž, fakt to bude dobrý. Máte se rádi, držíte spolu, to je důležité. Zase bude líp.