jentakj, "Neumím si představit, čím se živíš, když řešení té které situace nepočká do druhého dne."
k uvedeným další příklad: Jeden čas jsem dělala konzultanta a implementátora mzdového a personálního softwaru, a pokud mzdová účetní byla v práci večer před uzávěrkou přesčas, protože druhý den potřebovala poslat vejplaty lidem na účty, tak věř, že jsem jí ten telefon vzala a konzultovala. Že by čekala do druhého dne na pracovní dobu - no to by jí asi fakt kleplo. A šlo by o život.

Nebo jsme implementovali náš SW v nějaké firmě, přecházeli na něj ze starého, a byl na tu akci nějaký omezený čas - třeba dva měsíce. Ono to vypadá jako spousta času, ale ve skutečnosti je to taky spousta dost složité a ne úplně předvídatelné práce, jejíž jednotlivé milníky mají své termíny, a když se něco nevedlo úplně dobře, zkoušeli ajťáci kdeco, já taky, lidi v té firmě taky... říct jim, že mám ve čtyři padla a nereagovat do druhého dne je prostě nefér. Zvlášť když speciálně ti IT chlapi (i kolegyně programátorka) ožívají někdy kolem desáté dopoledne, ale pak pracují do noci, a nejdůležitější dotazy vznášeli právě v těch deset večer.