Přidat odpověď
Ten mě taky napadl, třeba by mohl syn začít chodit na cvičák, zkusit agility, tím by se přirozeně dostal do kolektivu lidí se stejným zájmem, ne nadarmo slaví canesterapie úspěch. Nebo někam na koně? To by měl pohybu na vzduchu dost, kdyby se o koně i staral, pracoval by ve stáji....
Já ti rozumím, jsem taky uondaná životem, přijedu z práce, postarám se o domácnost, pohlídám dítěti školu, a tím končím. Víc nedávám. Trochu se to zlepšuje, už nějaký čas se nám daří líp, ale stejně pořád cítím, jak jsem semletá událostmi předchozích let. Samozřejmě, že rozumově vím, že kdybych se dokopala k nějakým procházkám, nebo vyrazila na kolo s dcerou, tak by mě to asi i pomohlo, ale prostě tu sílu zvednout se a jít nemám.
Předchozí