Zdravím,

prosím o názory jak v této drobné peripetii každodeního života.

Dítě (10) třikrát požádáno, ať si uklidí své věci ze společného stolu, bez odezvy.
Jeho věci tedy uklizeny a schovány. Co dál?

1. Ráno mu je normálně dát, to že musím uklízet jeho věci, je přirozený důsledek mé nedůslednosti (nejsem schopná dosáhnout toho, aby to udělal)

2. Ráno mu je dát, se sdělením, že mi opravdu vadí, že musím opakovaně uklízet jeho věci. Tato informace se po dítěti "sveze" a já příště budu opět naštvaná, že dělám uklízečku

3. Vydat mu je až po nějaké době nebo vykonání nějaké práce (je tohle přirozený důsledek nebo trest?)

Netřeba téma brát příliš vážně, jen jsem momentálně unavená ze stavu, kdy je cokoliv uděláno po několikerém upozornění a s předpubertálníma "ksichtama" a ještě je potřeba dohlídnout na to, aby uděláno bylo. Což mě kolikrát stojí víc sil, než udělat si sama.