Můžeš zkusit zavést princip "Věci jsou toho, kdo se o ně stará." Taky nejsem úplně důsledná a často uklízím za děti, ale občas pohár přeteče a věci mizí v koši nebo (dočasně) v depozitu ve stodole (máme malý dům). To je přirozený důsledek - nestaráš se, nemáš. Dům je nás všech, kdo produkuje nadměrný nepořádek a ubírá ostatním na životním prostoru (a času), chová se bezohledně a musí počítat s následky. Věci z depozitu vrátím až po vrácení času, který jsem úklidem strávila, tj. já jsem ti pomohla s úklidem, s čím pomůžeš ty mně? Může to být viděno jako kupčení (ty mně to, já tobě to), ale stejně tak jako vedení ke vzájemnosti (ke spokojenému soužití je třeba rovnoměrně dávat a brát). Samozřejmě že rodiče (téměř) vždy dávají víc než berou a děti obráceně, jde o princip, o vedení k němu.