Kudlo, z podobné společnosti bývám taky hodně rozpačitá a nějak neschopná sdílet její hodnoty. Leckdy mi to připadá jako snaha absenci vnitřní kvality zastřít vnější kvalitou - nedejbůh aby dotyčný otevřel ústa - rázem je vymalováno. (Tím nemyslím, že by nevěděl ve svém oboru, to se s vnitřní hrubostí a nevkusem v jednání nijak nevylučuje.) Míra vnějšího vkusu je častěji měřítkem "přijatelnosti", protože je víc vidět, snadněji se posoudí a za peníze si ji může dopřát kdokoli (neumí-li sám, zaplatí i někoho, kdo mu postaví a designově zařídí bydlení, vybere šatník atd. atd.). Vnitřní kultivace stojí námahu, sebedisciplínu, čas... a je podstatně méně atraktivní činností, než si jít koupit novou birkinku či BMW - podle toho, co kdo radši . Je mi příjemněji ve společnosti spíš neokázalých a dobrovolně skromných lidí, už jen protože mě rozhovory typu выставка достижений народного хозяйства nudí.