Tuten, v pohodě - není kvůli čemu bych se urazila, napsala jsi to naprosto přesně, jsou to dva úplně jiné světy, navíc když má člověk doma ještě takové stvoření, jako je moje dítko...i já sama občas přemýšlím, z jakého vesmíru se sem dostal. A mám to přesně, jak píšeš o té tvojí kamarádce - když podnikáme něco společně s mojí kamarádkou, která má dvě živé holčičky a dají se dohromady s tím mým, tak jsem potom ráda, že si domů beru jenom to jedno svoje...a u nás doma to bylo stejné, mám od rok a půl mladšího bratra a taky jsme se často různě dohadovali a škorpili...takže vím, jaké to je... Ale zakladatelka diskuze ve svém úvodním příspěvku psala jen o jednom dítěti, tak jsem jen taky přispěla tím, co funguje u nás...