Jakkoliv nemám tak drahé kabelky, ani tak drahé, jako Kambala (byť se mám dost dobře) jakkoliv dělám práci,kterou můj muž nazývá charitou, nedomnívám se, že jsme zodpovědní za to, že je někdo jiný chudý.
Taky se mi to stalo, koupila jsem si boty (úplně obyčejné, ale nepotřebovala jsem je, jen se mi líbily) a měla jsem výčitku, že jsem ty prachy mohla poslat známé, o které jsem se až potom dověděla, že je v akutní nouzi. Poslala jsem jí něco stejně, ale ten pocit tam byl. Ale nemyslím, že je to správný pocit.