Je to až taková pomalu houstnoucí šikana. Ačkoliv šéf ví, že mám malé děti a na dobré podmínky pro matky mě sem vlastně lákal, chová se tak, jakoby čerpání dovolené bylo porušením pracovní kázně. Zastupuji ho totiž a měli bychom se vystřídat.
Ale on svou dovolenou neplánuje, často ani neoznamuje předem, bere si ji podle manželky, psů a počasí.
Opakovaně v létě čekám, zda mi v plánovaném termínu umožní odjet, předloni jsem například nemohla a nikde jsme nebyli. Jindy se musím přizpůsobit na poslední chvíli. Už to dělám tak, že dětem platím tábory a domlouvám babičku na celé prázdniny na celé léto s tím, že mi když tak prachy propadnou.
Dovolené tak vybírám během roku po půl dnech i nelegálních čtvrt dnech s tím, že si stejně ten den vše zásadní stihnu udělat. Naposledy jsem vybírala den dovči kvůli zvracejícímu dítěti. Když mi nedávno přivwzli nový nábytek s manžel byl dlouhodobě pryč jako vždycky, dal mi volno až na přímluvu všech kolegů a stejně to do druhého dne zapomněl a nadával ráno kde je ta Cimbuřica...
Teď jsem brala do ruky tužku a chtěla mrknout na provozní schůzce do společného plánovacího kalendáře, protože mám platit další příměstské tábory, jestli v tom termínu mají kolegové taky volno nebo eventuálně zkusím napsat týden volna já a tábor nezaplatím. A šéf mi řekl, ať tu tužku položím, že on má nevybranou loňskou (nerad vybírá) a jeden kolega taky (šetří si ji na studium před atestací.). Takže mám 24 dnů dovolené, kzeré si nemůžu vybrat. Přitom bych akceptovala i to, že mi některý týden šéf sám určí. Na to má právo.
Ale já si ani nemůžu plánovat poslední či první den školy. Při neustálé nepřítomnosti manžela je ještě více stresující
Vždyť je to sice neuvědomělý, ale mobbing! Můžu za to, že někdo nerad plánuje svůj čas? Jak se mám bránit?