Hanko, moje deti jsou taky odlisne - syn slysi na povely a pokud mu necham volnost, nevi si s ni rady. Pokud jsem na nej zkusila asertivni pristup, nedelo se zhola nic, jakmile zavelim, funguje ihned a rad. Dcera je jina, ta je mnohoznacnejsi, tam ale taky tyhle problemy moc nejsou, je poradna a spis ma tendenci uklizet i za bratra.
A co se tyka toho domu/domova, tak ja to vnimam pocitove tak, ze kdyz nekde bydlim, muze to byt muj domov, ale pokud mi ten dum nepatri, tak ta pravidla proste neurcuju, maximalne muzu neco navrhnout a pak si o tom promluvime, ale pravo veta ma vzdycky vlastnik. Vsimla jsem si, ze za svuj dum radi oznacuji lide dum/ byt, do ktereho se privdaly, prizenili, ale ktery patri jen jednomu z partneru z dob pred manzelstvim, to se mi prici. Asi jako kdyz jsme bydleli chvili v najmu, nez nam postavili dum, tak jsem ten byt taky nepovazovala za svuj i kdyz jsem tam mela svoje veci. Nevadilo mi nechat k sobe pristehovat manzela do meho bytu a zivit ho /jeste za svobodna/ na studiich, ale dost by mi vadilo, kdyby ten byt oznacoval za svuj.