Já jsem měla pochybnosti taky už v prváku, jestli nestudovat nějaký praktičtější, hmatatelnější obor. Pak mě nakoplo uznání přednášejících, a taky jsem jela na ne zcela ideální motivaci - udržet se na té škole další a další rok, dostat kolej, moci zůstat v Praze s přítelem, který studoval tamtéž, a s přáteli a spolužáky. Dopadlo to tak, že jsem si na konci studia našla dobrou práci, a pak najednou nebylo dost motivace to studium řádně dokončit (díky práci jsem v Praze zůstat mohla).

Ale já jsem měla jen gymnázium, pokud máš odborné střední vzdělání v oboru, kde se uplatníš, a pokud navíc máš školu jinde než chlapa, považuju úsilí, které bys musela vynaložit na dokončení školy, za téměř nadlidské. Čímž tě nechci odradit, přece jen jsi jenom v prváku, třeba jsi zatím ve škole nestihla narazit na lidi, se kterými by sis rozuměla