Spirálo, tak já mám na to takový pohled, že když se kojení daří, všechno jde v pohodě a vyhovuje to dítěti i matce, tak je to fajn a je to pro dítě přínosem...a má to příjemný bonus v podobě značné úspory peněz...to je asi taková obecná pravda....ale moje zkušenost je trochu jiná - syn hned od narození nechtěl sát, nešlo mu to, technika se nám nedařila, navíc měl silnou žloutenku, takže kojení v podstatě prospal případně se vztekal, když jsme ho nutili to zkoušet a budili ho, tím pádem dlouho trvalo, než se mi mléko spustilo, ale on stejně prostě nechtěl, takže už v porodnici jsem si pro něj musela doslova vydupat UM, protože byl hladový a měl úplně oschlou pusu apod...doma jsme to ještě nějakou dobu zkoušeli, nakonec jsme dávali mateřské mléko ze stříkačky, pak už z lahvičky...v necelých 2 měsících jsme přešli plně na Nutrilon a od té doby jsme měli najedené a spokojené dítě, které začalo přibírat....zajímavé je, že navzdory tvrzení, jak je kojení důležité pro imunitu, tak on byl v porovnání s dětmi v okolí podstatně zdravější, i jeho dvě plně kojené sestřenice byly podstatně víc nemocné, než on....takže kojení může být fajn, ale když to z nějakého důvodu nejde, tak to není žádná tragédie a prohra.....zajímavé je, že i moje kamarádka má naprosto stejnou zkušenost se svým o tři roky starším synem...takže takových dětí bude určitě víc... Takže bych si s tím nedělala hlavu, když to jde, kojení se daří, je to přínosné pro obě strany, tak je to fajn, ale když to nevyjde, tak to taky není špatně....bohužel dneska se to všude podává tak, že kojení je životně důležité a že máma, která nekojí je špatná apod...ještě dneska si moc dobře pamatuju na ten nátlak u dětské dr., že to prostě pořád MUSÍM zkoušet a MUSÍ to jít....a na tu úlevu, když jsem konečně našla sílu se na to vykašlat, protože jsem prostě udělala všechno a nešlo to...a najednou jsme byli v pohodě oba dva...