Školky/školy v přírodě vznikli z toho důvodu, aby se děti ze znečištěných průmyslových aglomerací dostali na zdravý vzduch. A jezdilo se na výrazně delší dobu než 1 týden.
Protože jsem v takové aglomeraci nežila, naše školka/škola do přírody nejezdila, za což jsem byla ráda. Byla jsem zakřiknutý introvert a akce typu škola v přírodě a letní tábor by pro mě byly za trest.
Co se týče mích dětí, školka do přírody nejezdila, škola ano, děti jezdili rády a těšili se. Až do té doby, než se synovou třídou začala jezdit jistá nervově labilní paní učitelka. Po loňské ŠVP, kde se dramaticky řešilo (a padly za to třídní důtky), že někteří chlapci byli přes zákaz na návštěvě v pokoji dívek (jednalo se o 11-ti leté děti) a přes zákaz používali mobilní telefony, syn řekl, že už tam jet nechce. Nechtělo tam jet více dětí a třídní učitel na nás na tř. schůzce apeloval, ať děti přemluvíme ať jedou, že se připraví o zážitky s kamarády. Stejně nakonec odjede asi jen půlka třídy.