Cituji z Matějčka (kniha Rodiče a děti):
"Děti, u nichž převládá silněji úzkost a nejistota ze všeho "cizího", potřebují mít přirozeně více jistoty a opory ve svých vychovatelích. Mají cestu k samostatnosti poněkud delší a obtížnější. Neznamená to v žádném případě, že bychom takové děti měli jen hýčkat a držet v jakémsi rodinném závětří. Naopak, musíme je na nepříjemnosti pomalu zvykat a trénovat - avšak s pořádným zajištěním. ... Ve druhém a třetím roce nabývá dítě vědomí, že jistota, kterou představuje matka nebo kdokoli jiný z rodiny, je s ním stále, i když se jich právě nedrží za ruku. Dítěti stačí, že matka prostě "je" a že přijde, až bude potřeba nebo až bude moci."