Mám to taky tak. Něco nebylo úplně dobře, ale nedělali to asi ve zlém. Nic jim nevyčítám, mámu by to mrzelo, táta už nežije. Myslím, že máma dost věcí časem vidí také jinak, než tehdy.
Např. babi nyní chodí se dívat na závody mého syna, fandí atd... na mě nepřišli skutečně ani jednou a neustále moje sportování shazovali, neměla jsem absolutně podporu. Ostatním dětem jsem fandění a zájem rodičů moc záviděla.
Nechtěli, abych šla na SŠ, kterou jsem chtěla opravdu moc. Nechtěli ani ten gympl,
de facto mě vmanipulovali na průmyslovku, ze které jsem už pak mohla jít jen na technickou VŠ.