Neberu to jako vyčítání..ale ještě jsem se nezbavila vzpomínek na to, když mi máma několikrát v průběhu mého života řekla..chováš se jako děvka. Poprvé tuším v 8 třídě? Naposledy asi v mých 35l? Když už jsem měla syna. A nikdy nepochopila, že přestřelila.
Ale lety je to čím dál lepší... Hádáme se kvůli jiným věcem a názorům. A naposledy pro změnu řekla bráchovi, že bych měla jít na léčení no. Takže asi tak. Ač se snažila dělat co bylo v jejích silách, toho si cením. Ale žádná obr láska dcery k mámě tu není.

A to jak jsem měla svýho tátu x let na talíři, že jsem držela při něm bylo špatně.