Táta byl cholerik, kdykoliv mohl vyletět a zmlátit mě za úplnou kravinu a za pět minut nic nevěděl. Třeba když jsem nechtěla tlustý maso. Z dětství si pamatuju jeden velkej stres, když byl doma a klid, když doma nebyl.

Máma byla "pedagog", měla tresty promyšlenější, třeba se mnou několik dní nemluvila nebo by mě "nemohla mít ráda za nějaký chování", třeba když jsem řekla, že se mi něco nechce, už to bylo bráno, že jsem zlá a sobecká.

Nevím, co na mně zanechalo horší následky. Přitom jsem byla celkem hodný, tichý dítě, stačilo mě posadit s knížkou do křesla a nevěděli o mně celej den.