Bin, děkuju. A v našem městě se to hodně nosí. Bohužel. Nechápu, co z toho mají. Já mám svých starostí dost a nechávám skutky druhých na jejich svědomí a Božích mlýnech.

Nás naprášili sousedi za to, když jsme se stěhovali v únoru (2012) za hnusného mokrého sněžení a větru, že blbě stojíme s transporterem.. nosili jsme nábytek a nebylo kam zaparkovat, tak jsme stáli dvěma koly na trávě.

A nebo opuštěná přítelkyně mého kolegy, prášila mému manželovi, že se s ním tahám, že jsme byli spolu posedět a tak. (Jo, byli, ale chtěla jsem mu oplatit jeho pozvání na víno, když jsme se pár měsíců předtím potkali náhodou ve městě a já byla na sračky, protože mi právě umřela máma. Pozval mě na kafe a bylo z toho víno, jen poslouchal, jak bulím a bulím)...
No, hádejte, získala si ho tím zpátky? Ne, nezískala. Psala anonymní esemesky na jeho služební mobil, který se dal lehce najít na netu. Pak se přiznala. Ach jo.

Atd. atd. Někdy si říkám, jestli jsem jen já tady některým tak trnem v oku a nebo práší, když mají prostě příležitost.