Chápu, že jsi z toho zdeptaná, vyžaduje to nutnou změnu ve stylu života, ale neboj, zvykneš si a časem ti to ani nepřijde (a hlavně, není to žádná rakovina...).
Zatím máš tedy jen dlouhodobý inzulin, tak to stačí píchnout jen jednou denně a pokud si nevěříš, může ti ho píchnout někdo jiný, než dostaneš odvahu. (třeba pro mého muže je to lepší, když ho píchnu já, ale spoustě lidí to nedělá problém).
Časem dostaneš od diabetologa nějaké materiály, jak si počítat obsah sacharidů a která jídla můžeš jíst i bez píchání inzulinu - pokud z máš z píchání strach, tak ze začátku než si to píchání odsvojíš, můžeš jíst jídla s minimálním obsahem sacharidů.

Schválně jsem mrkla na tvou předchozí diskuzi a musím říct, že jsi měla štěstí s těmi hodnotami glykémie, že ti přišli na správnou diagnózu...máš tedy zřejmě potvrzené protilátky?
Taky doporučuju vzdělávací pobyt a jako nově diagnostikovaná máš v prvním roce nárok na lázně, tak to využij. Čím lépe svou diagnozu znáš, tím lépe se ti s ní bude pracovat. Navíc máš štěstí, že u dospělých se tento typ rozvíjí pomalu a přišlo se na to včas, takže ti moc nehrozí další komplikace, což je obrovské plus. Znám diabetiky kteří s DM1 žijí naprosto normálně, chodí do práce, sportují, inzulin si píchají v restauraci bez problémů....
Ale taky vím, že právě dospělým to na pár měsíců rozhodilo i ten pracovní život, ale spíš šlo o to psychické vyrovnání se s nemocí.
Co mi ještě přijde důležité, když ti nebude vyhovoat inzulinové pero, je hodně typů a výrobců, důležité najít s diabetologem to, co ti bude vyhovovat a nevzdávat to.
Určitě to zvládneš