Čerstvá zkušenost s mojí maminkou, která právě odjela od nás domů.
Jezdí sem x krát do roka a příkaz zní ať nedává psovi naše lidské jídlo, že je psice maličká, sůl jí ubližuje... než přijede, tak pes krásně žere granule - miska denně prázdná. Babička odjíždí pes se misky s granulemi ani netkne a mně dojde, proč mamka chodila našeho psa venčit jako toho jejich co 2-3 hodiny (zasolené ledviny, protože ho samozřejmě přes den krmila tím, co uvařila)
Když k nám babička přijela, vysvětlili jsme jí, proč nesmí venčit psa na naší malé zahrádce, proč s ním raději zajít o 10 metrů vedle domu... dnes mi s klidem řekne, že venku pršelo, tak psa vyvenčila na betonu naší terasy
Už mi tekly nervy...
Babička odjela a dcerka mi řekla, že mi babička prolézala skříně, malovátka, prolezla nám mrazák... a u všeho renmcala, že toho a toho kupujeme zbytečně moc... už jsem byla naprosto vytočená
Prostě vím, že ji nezměním, vím, že je taková jaká je, ale vždycky mě to stejně sejme.
Tchýně před lety - necpi dítě zbytečně sladkým. Večer mi oznamuje, že roční dítě snědlo 5 banánů a jde mu dát 6.
Byla jsem za špatnou matku, která dítěti nechce dopřát když jsem poručila místo 6. banánu dát raději pořádnou večeri