Mě vždy na těchto tématech fascinuje, jak vždycky ostatní rodiče přesně vědí, jakou má dítě diagnózu, zda má medikaci, zda zabírá, zda náhodou lékař nezkouší jinou, že rodiče nic nedělají. Jak to všechno víte?
Mé dítě má ADHD, bere Stratteru. Dlouho jsme zvládali, ve škole nic nevěděli. S nástupem do puberty přeci jen problémy přišly, sedla jsem si s třídní, vysvětlila jí vše. Řekla mi, že potřebuje papír od doktora, případně PPP. Psychiatr mi nechtěl nic napsat, že je to lékařské tajemství atd. No nic, zvládáme, kluk je v osmičce, nebyl nikdy agresivní, je to třídní šašek, ale nevím, třeba spolužačky doma občas líčily toho neposedného kluka a rodiče se hrozili
Co jsem tím chtěla říct? že v 99% rodiče fakt řeší, s dítětem pracují, jen to prostě nejde jako mávnutím proutku ve stylu - polkni prášek = budeš hodnej. I když, co bych za to někdy dala Vždycky když jdeme od psychiatra a v čekárně vidím ty případy, je mi těch rodičů hrozně líto, je to strašně náročné.
Buďme k dětem s jakýmkoliv hendikepem shovívaví, nikdy nevíme, co potká nás.