X_X, proč by dítě s dysgrafií nemělo dostávat zhoršenou známku ze psaní? Proč dítě s diagnostikovanou poruchou chování nemá dostávat sníženou známku z chování? Třeba proto, že škola se má snažit dítě hlavně motivovat. Proto se také v první třídě málokdy dávají špatné známky, když se dítěti něco nepovede, nedostane zpravidla hned pětku.
Vždycky si vzpomenu na seriál "My všichni školou povinní", na Jirku Olivu a na učitelku, která měla nervy v kýblu a na toho prvňáčka byla neuvěřitelně alergická. A chlapeček domů nosil jen poznámky, nedostával žádné jedničky a samozřejmě se to odrazilo i na něm. Jasně, agresivita dítěte bude jiný level, než jedno nesoustředěné ádéháďátko. Dávám to jako příklad, proč na děti, které mají diagnostikovaný nějaký problém, by měl být od pedagogů jiný pohled.
Ano, i dítě s poruchou chování se musí umět (tedy spíš bych napsala naučite se) adekvátně chovat ve společnosti. Ale budeme to dítě toto učit tresty? Existují různé motivační programy pro děti. Třeba použití "žetonového hospodářství" nebo využít nějaký specifický zájem dítěte. Předpokládám, že dítě pro výuku má individuální vzdělávací plán, stejně tak by mělo mít IVP řešení přestávek.

Samozřejmě, že nemůžu mluvit za rodinu toho dítka. Celý problém známe jen a pouze ze strany maminky spolužáka, nevidíme "pod pokličku". Přesto mi to celé přijde, že chyba bude (i) na straně školy.