Withep, napsala jsi (kopíruji kvůli případnému ztracení se ve vlákně ):
"Fakt si nemyslím, že dvojka z chování něco vyřeší, jen jsem v reakci na Dani uvedla matčinu reakci na dvojku z chování (její odvolání a impulz školní inspekci) jako jednu z indicií, která mě vedla k závěru, že matka bere diagnózu čistě alibisticky, nepraktikuje žádná režimová/výchovná opatření a je jí jedno, jak se v tom kluk plácá a jak tím ve škole trpí všichni kolem něj. Chápu tu dvojku asi jako Bára (která se taky asi ztratila ve vlákně :)) - jako další pokus školy důrazně sdělit rodičům, že už jako fakt je třeba problém řešit a spolupracovat."
Ono jde o to, že naprosto nevíme, co je pod pokličkou všeho. Jak moc to rodiče řeší/neřeší. Nevíme, jak často chodí do školy matka dítěte vysvětlovat, jak se synem postupovat. Jestli pedagogové ve škole jsou k matce vstřícní anebo se snaží dítěte se oklikou zbavit. Jestli asistentka je s ním skutečně po celou výuku vč. přestávek (a odběhnutí na wc řeší tím, že požádá kolegyni, aby na těch pár minut dohlédla), jestli při pohybu na chodbě ho drží za ruku apod. Neříkám, že je jednoduché mít integrované agresivní dítě, ale pokud dítě nemá středně těžké mentální postižení, tak prostě do specky nepatří a rodiče mají možnost si vybrat běžnou školu. Prostě to, že se matka dítěte odvolala proti dvojce z chování a poslala na školu ČŠI, ještě neznamená, že se školou nespolupracovala a že řeší až nastalou situaci...