Dani, takže dítě s poruchou chování může dostávat poznámky, ale dvojku z chování dostat nesmí? na co potom ty poznámky bude dostávat, když nemají žádný význam? to je jako sázet dítěti jednu kuli za druhou a na výzo mu dát jedničku - co si takové dítě ze školy odnese do života? že se vlastně vůbec nemusí snažit, výsledek přesto bude vždy perfektní, protože ono přece má ten papír? to je dobrej vklad do života co z takového dítěte vyroste? jak by se ti líbil soused, který tu ti zmlátí dítě, tam ti roztříská auto, tuhle zas o půlnoci buší do dveří a vyhrožuje... a policie by se tím odmítla zabývat, protože "milá paní, když on má tu diagnózu, tak má plné právo být na vás agresivní, přece byste nechtěla potrestat nemocného člověka, radši se zamyslete, čím ho k té agresi dráždíte a budete mít klid"...

porucha chování není omluvou pro nedodržování nastavených hranic, byť ty hranice nejspíš budou muset být mírnější, než u ostatních. ale to je jenom dočasné, ty hranice se později srovnají. kdy se má tedy člověk naučit dodržovat hranice, když v dětském věku ho budeme utvrzovat v tom, že pro něj žádné hranice neplatí, takže když je překročí, nebude to pro něj mít žádný důsledek? protože v dospělém životě to ty důsledky mít bude.