Grainne, realita Ježíše me vlastně moc nezajímá, i když nemůžu říct, že by mě nezajímala vůbec, třeba mě zajímá, jak moc a jak a jak dlouho pracoval rukama, nejenom kvůli vzhledu jeho rukou, ale i jinejm věcem.

Spíš je to u mě negativně: ta představa o vzhledu a životě je tak silná, nebo soustředění se na to je tak silný, že to překrejvá jeho poselství. To rozbíječství, který tady prezentuju, vyvěrá ze mně zevnitř, je asi víc způsob obrany před tou všudypřítomnou vizuální představou, která je fakt silná a koncipovaná tak, aby zprostředkovaně vypovídala i o vnitřku - třeba taková ta zdůrazňovaná éteričnost, nadzemskost, přitom to byl člověk (bohočlověk) z masa a kostí, kterej sám o sobě (údajně) říkal, že se rád dobře nají i napije.