Dvě sestry, dvanáctiletá a čtrnáctiletá, byly dlouhodobě pronásledovány úchylákem, který za nimi chodil i do školy, vydával se za jejich strýce, neustále jim byl nablízku a obtěžoval je. Zjevně tu zcela selhal stát v ochraně občanů.
Rodina se přestěhovala, úchyl je však vystopoval a dívky pronásledoval dál.
Jejich otec toho měl jednou dost - vyvedl úchyla z hospody, kam vešel a po domluvě mu jednu vrazil.
Bohužel tak neštastně, že úchyla zabil, což neměl v úmyslu.
Teď sedí.

Sestry napsaly dopis prezidentovi a prosí ho, aby dal otci milost. Další prosba se vztahuje k umístění otce - je v Plzni, ale rodinu má na severní Moravě,kde jsou také věznice.
Rodina nemá peníze na návštěvy otce tak daleko, ale vídat ho chtějí.

Prezidentská kancelář předala dopis ministerstvu spravedlnosti a prezident Zeman
vzkázal sestrám, aby se raději učily a nepřidělávaly matce další starosti.


Z příběhu vyplývají dvě otázky:

1. Zaslouží si milost někdo, kdo nešťastnou náhodou zabil člověka? Přestože ten člověk byl stalker, úchylák a dlouhodobě rodinu pronásledoval - konkrétně dvě malé holky - a stát nebyl schopen je ochránit?

2. Prezident má bezesporu právo trvat na tom, že milosti udílet nebude (ačkoli, pokud se nemýlím, svému slibu tak úplně nedostál). Ale má také právo na cynismus vůči dětem, které přišly o otce?