Děkuju vám všem!
Krom trpělivosti jste mi moc neporadily, ale ta účast, ta se hlavně počítá :) Potěšily jste mě moc. Dnes už to nevidím tak černě prostě jedem dál.

Taky je hodně poznat, kdo s takovými mimoňky žije nebo nějak má k nim blízko. Moc pěkně psala Czeperka - vážím si toho, že se podělila. A má pravdu, v těch dětech je nějaké kouzlo, na jednu stranu je tu ta závislost, na druhou ta nevinnost, věčné dětství, přítulnost a obrovské srdíčko..

S posudkovými to je těžké. Autismus je teď hodně propíraný, má velkou podporu, každý už ví, co to je, vznikají organizace a kluby. LPK však pořád vidí jen to, že tyhle děti chodí, mluví, do hlavy jim nikdo nevidí, a oni jsou tak zavaleni, to je fuk, celý ten systém je úplně blbě, to hodnocení bodů často neodpovídá skutečným možnostem jednotlivých lidí - člověk bez nohy s berlema dojde na záchod, okoupe se, obleče se, tak je podle nich ok, děcko "bez hlavy", není na něm nic vidět, poznat, je taky ok, ženské po onko operacích, jsou ok atd.
Co na tom spraví ta půlhodina, kdy ho uvidí? Každý má rád zájem, umím si představit, jak se usmívá a sice jednoslovně, ale přesto odpovídá na otázky.
Nadto si myslím, že u něj není ten autismus v popředí, horší ta mentálka a ty oči (plus epi, adhd, dysfázie) - léky, brýlky máte, s tím se nedá nic dělat, tečka, péče, dopomoc je normální, vždyť je to děcko. Tak nějak. Zkusíme znovu, to ano, ale jak už jsem psala, nemám nic v ruce, i doktoři nás v tom nechali plavat, další návštěvy až v lednu.
Na pojišťovně se zeptám, co se do toho limitu počítá.
Možná by bylo rozumnější ten systém přehodnotit, místo příspěvků na péči spíš hradit přímo tu léčbu, stejně je to nakonec na úhradů těch léků, domovů, ústavů a různých terapií nebo programů, na kterých se nabalují potřebné, ale i pofiderní organizace - ale od toho tu nejsem.

EyeQ, Encephabol, pyridoxin a pod - zkoušeli jsme, bez efektu, jen plno peněz a nadějí v pytli.

Nějaké psaní - díky moc všem, co to zmínili, pochvala potěšila, ale popravdě si neumím představit, jak to uchopit..