Alraune, strach z něho rozhodně nemám, ale uvědomuju si svoji chybu. Byť jsem přísná matka, k synovi jsem po rozvodu vyměkla, protože hodně tesknil po otci a my "ženské" nejsme schopné mu nahradit ten chlapský (klučičí) element. Takže jsem mu tolerovala ten jeho virtuální svět. Jenže čím jsem hodnější a tolerantnější, tím víc si dovoluje. A když začnu dělat pořádky, tak brečí...