Přidat odpověď
Četla jsem to ještě jednou, opravdu nevím, kde vidíte snahu Rišulky dítě někam zapasovat.
Není to ani snadné. Představte si to. Na sociálce říkají "naučte ho to". Další říkají "nech ho, ať jede svým tempem". Nemám zkušenosti s mentálně postiženým dítětem, ale tuším, že to bude podobné, jako se zdravotně postiženým. A to v následující věci. Matky, které s dětmi dřou, ať už rhb, grafomotoriku, Vojtu, sedí s ním u jídla, pilují speciální diety...cokoliv, se velmi podílejí na tom, že jejich děti většinou mívají náskok před dětmi s podobným problémem(diagnózou), kterým se nevěnuje nikdo a nechává je tzv. žít. Někteří rodiče přes prognózy lékařů rozchodili své děti, jiní je naučili větší samostatnosti, další děti si aplikují růstový hormon od šesti let, protože rodiče je to učili a věnovali tomu nemálo času. Kvůli budoucnosti těch dětí.
Ve finále takové dobře "trénovaníé" dítě nedostane PnP, protože zásluhou rodičů je na tom lépe(ale třeba jen momentálně), děti zvládají hodně věcí bez pomoci a tím pádem mají rodiče smůlu. Takto má kamarádka přišla o PnP na syna diabetika. A to i přes to, že se synem musí pořád být, měří mu v noci glykemii(on se nevzbudí), vymýšlí recepty a já nevím, co ještě. Je to samoživitelka.
Předchozí