Marko, dojíždělas někdy do práce autem?
já jsme jezdila 4 roky, 30 - 40 km a větší stres jsme nezažila.
V jakýmkoliv počasí ,denně, v jakýmkoliv stavu, s dětma v autě, dávat pozor hned jak vstanu. A je jedno, jestli jsem si vzala oblečení vypraný v pračce, ráno je to fakt jedno

moje babička vstávala sice se slepicema, ale jestli podojila krávu v 6 nebo v 6:10 bylo, jedno, stejně tak bylo jedno, jestli kuřeti zarkoutila krkem v 9: 55 nebo 10:05, minuty se neřešily
muy hsme na čase strašně závislí, přijít do práce o 5 minut pozdě je malér, na dlouhé trasse přitom může být cokoliv a tak je potřeba být v předstihu, vstávat o kus dřív, honit děti do oblíkání a školky v 6 ráno - to babička nemusela, budila děti, až měla v klidu připravený všechno, žádná školka, žádný stres, žádná práce, žádný kontroly nadřízených, žádný jiný povinnosti než ta domácnost a případně pole, ale na to nebyla sama, na to byli s dědou dva, on obstarával práci těžkou, dobytek, koně, ona to lehčí a domácnost, děti se tak nějak obstaraly samy
my to máme jiný, daleko náročnější
ale můžem e si za to sami, já bych nechtěla žít v 5 lidech v 1+1, suchý wc na dvoře, jedny tepláky na pole a jedny do školy, jedny boty pro tři děti, chceme víc, musíme se tomu přizpůsobit, máme víc práce, větší stres