Na základce jsem měla spolužáka, takového mimoně a po fyzické stránce děsně dřevěného, křečovitého. Moc se nesocializoval, na VŠ nebydlel na koleji, ale v podnájmu u svého profesora, apod.. Na setkání třídy po 20 letech přišel - elegán schopný vést normální konverzaci, uvolněný. Jediná věc, která na něm byla divná bylo, že mluvil velmi spisovně. Pracuje někde na ministerstvu. Co vím, tak se mu jeho rodiče, zejména maminka, hodně věnovali. Očividně to přineslo své ovoce.