Mickey -

"Rozdíl mezi tím, kolik v jednotlivých zemích pracuje domácích a přistěhovalců, se dá velmi zjednodušeně označit za měřítko integračního úspěchu. Británie z toho na evropské poměry vychází průměrně špatně. Jako měřítko používá Eurostat ‚míru aktivity‘. Do ní se počítají lidé ve věku od 20 do 64 let, kteří pracují, nebo jsou vedení jako nezaměstnaní. To jsou ale ti, kdo se snaží práci najít a nesklouzli do sociální pasti dlouhodobé neaktivity. Čísla jsou z roku 2015.

Mezi Brity je aktivních 80,8 procent z nich. Cizinci ze zemí Evropské unie, kteří na ostrovech žijí, dosahují ještě lepšího výsledku než domácí – 85,9 procenta. Z přistěhovalců ze zemí mimo Evropskou unii pracuje jen 69,2 procenta. Rozdíl 11,6 procenta mezi domácími a migranty ze států mimo EU je na evropské poměry velmi přijatelný. Dá se říct, že Británie je zemí, kde se integrace relativně daří. S výjimkou malého Lucemburska je na tom Londýn nejlépe z celé západní a severní Evropy.
Nejhůř je na tom naopak Nizozemsko. To má s 82,2 procenta hodně vysoký počet aktivních domácích, ale jen 59,6 procenta přistěhovalců ze zemí mimo EU. Rozdíl 22,5 procent je rekord v neintegraci. Druhá pozice patří Finsku. Pracovně aktivních je tam 80,2 procenta domácích, ale jen 61,5 procenta migrantů ze zemí mimo EU. Rozdíl 18,8 procent v pracovní aktivitě je srovnatelný s německými 18,3 procenty. Mezi Němci pracuje nebo práci hledá 83,3 procenta z nich. To je mimochodem rekord z celé Evropy. Mezi migranty ze zemí mimo EU je to ale jen 64,7 procenta. Pak následuje Francie s rozdílem 15,6 procenta mezi domácími a migranty mimo EU, Švédsko s 15,3 procenty a Belgie se 14,6 procenty.

Mimochodem, ve většině těchto zemí mají cizinci ze států Evropské unie srovnatelnou a v řadě případů dokonce vyšší pracovní aktivitu.

Velmi zjednodušeně se tedy dá říct, že přistěhovalectví ze zemí Evropské unie je pro vyspělé země západní a severní Evropy přínosem, zatímco příchod migrantů z oblastní mimo unii zátěží. Pokud tedy mají pravdu ti, kdo vysvětlují motivaci Angely Merkelové k otevření německých hranic snahou o vyřešení demografické krize a nedostatku lidí do německých továren, nemocnic a sociálních ústavů, kancléřka zjevně udělala chybu. Měla se zaměřit na lákání Čechů, Slováků nebo Estonců.
Nejhůř je na tom naopak Nizozemsko. To má s 82,2 procenta hodně vysoký počet aktivních domácích, ale jen 59,6 procenta přistěhovalců ze zemí mimo EU. Rozdíl 22,5 procent je rekord v neintegraci. Druhá pozice patří Finsku. Pracovně aktivních je tam 80,2 procenta domácích, ale jen 61,5 procenta migrantů ze zemí mimo EU. Rozdíl 18,8 procent v pracovní aktivitě je srovnatelný s německými 18,3 procenty. Mezi Němci pracuje nebo práci hledá 83,3 procenta z nich. To je mimochodem rekord z celé Evropy. Mezi migranty ze zemí mimo EU je to ale jen 64,7 procenta. Pak následuje Francie s rozdílem 15,6 procenta mezi domácími a migranty mimo EU, Švédsko s 15,3 procenty a Belgie se 14,6 procenty.

Mimochodem, ve většině těchto zemí mají cizinci ze států Evropské unie srovnatelnou a v řadě případů dokonce vyšší pracovní aktivitu.

Velmi zjednodušeně se tedy dá říct, že přistěhovalectví ze zemí Evropské unie je pro vyspělé země západní a severní Evropy přínosem, zatímco příchod migrantů z oblastní mimo unii zátěží. Pokud tedy mají pravdu ti, kdo vysvětlují motivaci Angely Merkelové k otevření německých hranic snahou o vyřešení demografické krize a nedostatku lidí do německých továren, nemocnic a sociálních ústavů, kancléřka zjevně udělala chybu. Měla se zaměřit na lákání Čechů, Slováků nebo Estonců.
Nejhůř je na tom naopak Nizozemsko. To má s 82,2 procenta hodně vysoký počet aktivních domácích, ale jen 59,6 procenta přistěhovalců ze zemí mimo EU. Rozdíl 22,5 procent je rekord v neintegraci. Druhá pozice patří Finsku. Pracovně aktivních je tam 80,2 procenta domácích, ale jen 61,5 procenta migrantů ze zemí mimo EU. Rozdíl 18,8 procent v pracovní aktivitě je srovnatelný s německými 18,3 procenty. Mezi Němci pracuje nebo práci hledá 83,3 procenta z nich. To je mimochodem rekord z celé Evropy. Mezi migranty ze zemí mimo EU je to ale jen 64,7 procenta. Pak následuje Francie s rozdílem 15,6 procenta mezi domácími a migranty mimo EU, Švédsko s 15,3 procenty a Belgie se 14,6 procenty.

Mimochodem, ve většině těchto zemí mají cizinci ze států Evropské unie srovnatelnou a v řadě případů dokonce vyšší pracovní aktivitu.

Velmi zjednodušeně se tedy dá říct, že přistěhovalectví ze zemí Evropské unie je pro vyspělé země západní a severní Evropy přínosem, zatímco příchod migrantů z oblastní mimo unii zátěží. Pokud tedy mají pravdu ti, kdo vysvětlují motivaci Angely Merkelové k otevření německých hranic snahou o vyřešení demografické krize a nedostatku lidí do německých továren, nemocnic a sociálních ústavů, kancléřka zjevně udělala chybu. Měla se zaměřit na lákání Čechů, Slováků nebo Estonců.
http://echo24.cz/a/iukYS/zeme-kde-se-nedari-integrace-nemecko-je-evropska-trojka