Monty,

diktát není hovadina, jen se někdy hovadsky používá.

Diktát je nácvik pro vlastní bezchybné psaní. Je to třetí úroveň psaní ze čtyř. První je opis z psacího písma do psacího (z tiskacího do tiskacího), zůstává zachovaná forma, tvar, dítě jen sleduje, jak se které slovo píše a kopíruje.
Přepis z tiskacího do psacího nebo naopak je náročnější v tom, že dítě musí přepínat mezi různými tvary písmen, jeden vidí, druhý si k tomu musí vybavit. U větších dětí je to zkombinováno s doplňováním chybějících písmen a tedy domýšlením slov na základě kontextu, aplikací naučených pravidel.
Diktát je náročný v tom, že si dítě musí vše jen představovat. Musí diktovaný text vnímat, rozklíčovat na slova, slova na hlásky, vybavit si tvary písmen, uvědomit si "kritická" písmena, odůvodnit, do toho sledovat i ty věci okolo, jako tečky za větami apod. Ale pořád ještě nemusí přemýšlet o tom, co chce psát. Prostě píše, co slyší, smysl ho zajímá právě jen do úrovně té věty.
Samostatné psaní je nejnáročnější, mnoha dětem jde "samo" v tom smyslu, že to dává smysl, ale opravdu jen málokdo je schopný v tom smyslu ještě aplikovat naučená pravidla. A jen málokteré dítě zvládne ten přechod z přepisu k vlastnímu psaní bez tréninku přes diktát. Tím se ale nemyslí to drcení špatnými známkami, ale dát prostor pro zautomatizování některých věcí (velké písmeno na začátku věty, znaménko na konci, čárka před některými slovy, aniž zdlouhavě přemýšlíš, jestli tam patří a proč....) a možnost soustředit se na to podstatné...obsah a smysl.

Já diktuju podle nejpomalejšího. Jo, otravuje to ty rychlé, ale už pochopili, v jiných cvičeních zase mají větší prostor oni, navíc jim to dává možnost soustředit se třeba na písmo, prostě vědí, že nemá smysl spěchat, že smyslem diktátu je něco jiného. Po diktátu čteme znovu celý tak, že jednotlivá slova, věty, slovní spojení čtou děti náhodně vyvolané, takže všichni musí vědět, kde jsme, to je nutí sledovat a učí odhalovat chyby. Potom mají povinnost ještě jednou si sami přečíst, a pak mají libovolný čas na další kontrolu.

V diktátu sleduju zvlášť právě probíraný jev, zvlášť to ostatní, neznámkuju, boduju. Ve slovním hodnocení pak rozepisuju, jestli se výkon v diktátu liší třeba od doplňovaček, co vidím jako podstatu problémů, na co se zaměřit při procvičování. Diktát je prostě jen jedna z forem, jak prokázat znalost něčeho. Je to druhá nejtěžší forma, ale právě proto, že zahrnuje mnoho jiných vlivů, také není tak snadno interpretovatelná vzhledem ke znalostem.