Synovi se hrozně moc ulevilo, když zjistil, že celý problém je v tom, že "jenom" přemýšlí jinak, než okolí. Aktivně si vyhledal podrobnosti, sám se začal ptát na to, proč lidé říkají to nebo ono, přijde a řekne "tomu nerozumím". A začal akceptovat i to, že "je zvykem to tak dělat/říkat". Taky sám přišel s vysvětlením, že on uvažuje, jako když se používá "klasická matika" a okolí spíš používá "fuzzy logiku". Pravda, málem mě v té chvíli kleplo. Na dotaz, kde přišel k fuzzy logice prohlásil, že se u mě v kanceláři nudil, tak si četl přípravy na přednášky, co mi ležely na stole.
Já jsem zase začal hodně věcí přijímat jinak, už mě tolik nerozčiluje, že má problémy s jídlem, místo toho, abych si zoufala, co je to za dítě, mu prostě vysvětluji co nepochopil. Hodně nám to pomohlo všem.