Řekla bych, že syn to do určité doby neřešil, protože k "jiným lidem" přistupoval asi tak, jako když entomolog zkoumá brouky. Což dokážu pochopit, měla jsem to stejně. Navíc je to zajímavá činnost, člověk něco odkouká a co je pro něj akceptovatelné, to se naučí hrát. Něco se ale "naučit" nedá, resp. při nejlepší vůli to ze sebe nedostanete, protože to NENÍ PRAVDA. Už jsem to tu tuším psala - takové ty fráze typu "máte krásné miminko" nebo "upřímnou soustrast"; syn zase řešil, proč má říkat VŠEM "dobrý den", když ty lidi vůbec nezná a tudíž nemá důvod jim cokoli přát.