Přidat odpověď
No já potřebuji dovolenou. Denně deset hodin v práci, při příchodu mám 150 nových mailů a když v šest vypínám počítač, mám jich dalších 150. Dneska jsem zabila asi šest pracovních hodin kvůli tomu, že jeden nadřízený nebyl schopen definovat zodpovědného člověka a raději už nebudu psát víc, aby mě někdo nepoznal. Stoh papírů na mém stole dosahuje nebezpečné výšky, do toho pořád zvoní telefon a ráno schůze s šéfem divize, který nás seřval jako na každém meetingu. Abych vyřídila aspoň to, co potřebuji, musela bych tam sedět minimálně do půlnoci. Mám ztuhlý krk, bolí mě hlava a žaludek a vím, že až zítra přijdu do práce, bude na mě čekat to, co dnes. Východisko žádné, do dovolené měsíc (14 dnů prosím, víc nedostanu) a po dovolené úplně stejné tóčo - vlastně ještě větší, protože se to za tu dobu hezky naskládá. Myslím, že každý by uvítal dva měsíce prázdnin, po kterých by mohl začít od nuly - ale tenhle luxus mají bohužel jen učitelé.
Předchozí