Mám v blízkém příbuzenstvu pár, který spolu žije od čtrnácti let (stejně staří). Je jim téměř sedmdesát.
Jsou lidé, a není jich zase tak raritně málo, kteří mají celý život jednoho sexuálního partnera. Jsem přesvědčená, že o kvalitě jejich života a ani hloubce charakteru to nevypovídá téměř nic snad s výjimkou toho, že to (ale ne s naprostou jistotou) ukazuje na určitý typ temperamentu.
Je stejný nesmysl si myslet, že nikdo nikdy nemůže být celý život šťastný s láskou ze základní školy, jako považovat to, že se vyspím za život jen s jedním, za projev vyspělé morálky.