zefýr,

tak to bych ti přála někdy pobýt v našem kabinetě . Já mám absenci 1 týden za školní rok, kdy jsem sama nemocná, takže pohoda, to nikdo neřeší, ale o to víc toho vyslechnu na ty, kdo si dovolí chybět. Přecházet nemoci a prskat bacily na děti je hrdinství (v důsledku jednoho takového hrdinství jedné třídní učitelky skončil synek mé jiné kolegyně v nemocnici, a za špatnou byla ta kolegyně - matka, že s ním zlstala po návratu z nemocnice doma .

Je to o tom, nakolik je člověk odolný proti takovým řečem. Jednorázově to není problém, ale když je ten tlak trvalý, neznám moc lidí, kdo by tomu dokázal odolat...nejde tedy o to, že by ti hrozil nějaký postih, ale ve škole jsi odkázaná na spolupráci s ostatními...a bohužel je mezi učitelkami velké procento těch, co ti za to, že tě musely v tom nebo onom zastoupit, dokážou nehezky podrazit nohy . A když se k tomu přidá těmito učitelkami obdivované vedení s poznámkami o tom, jak strašně jim tvoje nepřítomnost komplikuje fungování školy (musí zajistit suplování), je to ještě horší. No a při delší nepřítomnosti ještě svoje přidají rodiče, kteří mají pocit, že se jejich dětem neodstává toho, na co mají nárok. A na tohle brblání zase slyší vedení, takže tlak na absentujícího se ještě zvýší. Děje se to v téhle škole, dělo se to i v mých předešlých působištích...

Znám z doslechu pár menších, většinou jen prvostupňových škol (to je dost podstatné, nejhorší vztahy bývají mezi stupni, když si druhostupňoví musí k malým a prvostupňoví k velkým), kde je atmosféra lepší a tohle se neděje, ale já jsem tohle štěstí ještě neměla...