"Oni vidí, jak Béďa nemístně žadoní, mladší se ještě nechá strhnout, ale starší už viditně soucítí se mnou, že to musím řešit."
- chudáci děti, mají před očima, jak maminka neumí řešit banální nepříjemnosti. Jak teprve řeší ty skutečně závažné?

"A ve čtvrtek jsem fakt "Béďovi" desetkrát řekla Ne!, nebo Tohle ne! a nabídla mu deset alternativ a prostě jsme se nemohli dohodnout. "
- asi to NE neumíš říct dostatečně důrazně. Zajímavé, mé NE berou cizí děti jako NE. Proč jsi s ním vůbec "vyjednávala"? Proč jsi mu nabízela nějaké alternativy? - Béďo, prostě NE, nic ti kupovat nebudu, co na tom nechápeš? - Je tedy fakt, že mě by takové škemrání cizího dítěte naštvalo, takže bych asi byla dost nepříjemná a bylo by to na mě znát.

"A zrovna tento chlapec je taková křehká duše, bála jsem se, že se mi tam rozbrečí"
- takovéto "křehké duše", kterým se musí dělat co se jim na očích vidí, aby náhodou neplakali nebo nebyli smutné - mnohdy bývají pěkní egocentrici

"řekne, že chce za mámou a co já s ním, celé odpoledne "
- no co, řekla bych že máma momentálně není a byla ještě naštvanější

"hlídali jsme ho proto, že rodiče měli nějaké neokladné pracovní záležitosti a poprosili nás o to,"
- tak bych to s ním prostě odpoledne přežila, dítě vrátila klidně řvoucí nebo uražené (jestli by o tom ještě vůbec vědělo) a víckrát bych ho na hlídání nebrala, klidně i s poukazem na jeho protivné chování

"takže jsem ho po vyzvednutí ze školy neměla kam vrátit"
- cože? Jednalo se o školáka? Já si představovala nějakého cca 3-leťáka. Ty se bojíš, že se ti školák rozpláče, když mu nekoupíš bublifuk? Že školák bude plakat, že chce k mamince, o které předpokládám ví, že je někde za prací? Asi žiju v nějakém jiném vesmíru.