Velmi často mám s sebou aspoň jedno cizí dítě a dostává vždy to, co moje děti. Moje děti jsou žadonící a cizí většinou vůbec. Cizí dítě u mě maximálně žadoní nějakou mlsku a to vyhovím, pokud to není něco nesmyslně drahého. Všechny děti si pamatují, co všechno báječného dobrého si se mnou koupily a já z toho mám taky radost. Klidně nekoupím sobě, když mám s sebou málo peněz, ale prostě miluju takové to: teto pamatuješ, jak jsme si koupili ...? A to jsem jinak neutrácecí typ vycvičený podobným rodičem jako je zakladatelka. Nikdy jsem nežadonila, protože jsem věděla, že mě moji rodiče nikdy nevyhoví. Úplně jsem se odnaučila si dělat radost drobnostmi. Znovu jsem se to naučila od svých dětí.