Přidat odpověď
Ruth,
nejsi sama, i mně to takto připadá - zákon džungle je trefnej.
A s tou velkorysostí to vnímám přesně stejně jako Ty.
Myslím, že jsem schopna být poměrně velkorysá v tom směru, co naznačuješ - kdybych měla pocit, že pro ty přátele to bude finanční problém, ale ráda bych, aby to ochutnali, tak udělat to tak, jak říkáš, by mě potěšilo a měla bych radost z toho, kdyby jim chutnalo, a že jsem já mohla nějak přispět k tomu, aby mým přátelům bylo dobře.
Ale je dobrý si všimnout, že tady bych byla velkorysá ze svýho vlastního, ničím neovlivněnýho rozhodnutí.
V uváděném příkladu ale iniciativu "vzali do rukou" příjemci té velkorysosti, a to se mi HRUBĚ nelíbí. V tom případě, který jsi popsala Ty, bych si připadala jako velkorysý hostitel, v tom druhým jako zneužitej blbec, kterej se nechal převálcovat a je radši zticha, aby nebylo zle.
Což by se mi tedy výrazně nelíbilo a podnikla bych kroky, aby se to už neopakovalo (buď bych se ohradila přímo v té restauraci, nebo už bych s takovými lidmi nikam nešla - sobce a hulváty nemám ráda a nevidím důvod, proč si opakovaně navozovat nepříjemné pocity v jejich společnosti.)
Předchozí