Šuplíku,

použila jsem JEDNO nebo dvě mírně vulgární slova na zdůraznění naléhavosti (ale stejně to bude na houby, jako je na houby vaše plácání po zádech, také jsem několik let plácala).

Valkýřiny výlevy mi připomínaj jednoho kamaráda, kterej trpí maniodepresí - když byl v tý akutní fázi, tak mluvil pořád dokola o tom samým, zcela bez ohledu na jakýkoli - racionální i citový - reakce okolí, a docela se to podobalo tomu, co dělá Val. V jeho případě pomohlo jen léčení (v nejakutnější fázi hospitalizace, teď, pokud vím, bere pravidelně léky a dochází k psychiatrovi A JE TÉMĚŘ V NORMÁLU. Oproti depresi NESKUTEČNEJ rozdíl - je schopen se zase z věcí radovat a vidět je v souvislostech, když byl nemocnej, tak se neradoval z ničeho a mluvil taky furt na jedno brdo).

A v akutní fázi (nevím, zda deprese nebo mánie), kdy ho vezla do špitálu rychlá, tam s ním NAŠTĚSTÍ byl jinej kamarád, kterej ho dostal do sanitky tak, že mu dal pár facek (což by normálně nikdy neudělal, ale tady to vypadalo tak, že se ten nemocnej s nima začal už po příjezdu sanitky na ulici prát, že nikam nepojede).

Taky by se dalo říct, že je absolutně nepřípustný na druhýho člověka vztáhnout ruku, ale kdyby to neudělal, tak ten nemocnej kamarád by nikam nejel a bůhví, jak by se to vyvíjelo.

A NIKDO z kamarádů si o něm nemyslíme, že by byl BLÁZEN, i když o tomhle problému samozřejmě víme - je to nemoc jako každá jiná a je ŘEŠITELNÁ, blázen (v přeneseným smyslu) by byl, kdyby se neléčil.

Nevím, zda má Valkýra depresi, ale je mi vcelku jasný, že když nevyhledá odbornou pomoc, tak to nedopadne dobře. Kdybych byla její kamarádka, tak ji někam dotáhnu, ale nejsem, takže můžu jen trpně přihlížet a občas se pokusit vyburcovat k nějaký akci.

Nebo se taky na všecko vykašlat, ať si každej dělá, co umí, a než zranit jeho křehkou dušičku, tak to ať se radši - duševně nezraněn - uchlastá nebo něco podobnýho