Dřív jsem velmi obdivovala takovou tu důslednou výchovu, jak rodiče děcku pořád sedí za krkem a co řeknou, to je zákon.
Ale pak jsem si řekla, že vlastně není, co závidět. Jednak na to člověk potřebuje odpovídající materiál: a to moje děti nejsou. Ty jsou z tvrdé gumy, neohnou se, jedině zlomí.

A pak to nebaví ani mě. Nejsem důsledná a nikdy nebudu a dětem to holt předám. Radši navštívím takovou kamarádku, která si se mnou sedne ke kávě, než s tou, co pořád pokřikuje na děti, co mají a nemají dělat.