Vztah k prodavačkám nemám obvykle žádný, vidím je poprvé a naposledy na pár sekund a to pro mě tedy není podklad pro budování vztahu.
Příjemný vztah mám jen s prodavačkou v jednom malém obchůdku v sousední vsi, kam pravidelně chodíme pro lentilky a už jsem jí i nesla ochutnat specialitu s kandovaným ovocem, které jsem u ní nečekaně sehnala.
Vztahy k salámům také nijak speciální nechovám. U pultu je kupuju výjimečně. Pokud je to salám jména mně známého, tak ho tak nazvu (třeba jsem minulý pátek kupovala kvůli manželovým příbuzným na chlebíčky herkules a řekla jsem si o herkules). Když uzeninu jménem neznám, tak se ji snažím popsat pozičně (např. ob jedno od herkulesu) či tvarově (tu hranatou šunku). Typicky u šunky, sice vidím, že je to šunka, ale vim já, jeslti jí říkají výběrová, zvonařka, dětská a nevim ještě jaká. Občas někde mívají u uzenin cedulky, ale většinou nerozšifruju, jeslti to patří k té šunce víc vlevo nebo víc vpravo.... a je mi hrozně nepříjemné, když vsadím na jednu cedulku, řeknu název a prodavačka začne vážit z hromádky vedle, jelikož cedulka byla šoupnutá. A pak to obvykle nenadšeně háže ošmatlané zpět, nebo já kapituluju a vezmu, co jsem nechtěla. Nemám to ráda, zlaté balené.